AKTUÁL:

22.10.2007

Lindy hop(la)

V minulým spotu jsem psala něco o tom, že jsem se přihlásila na kurz tance swingu (vlastně lépe nazývaného Lindy Hop). Málokdo si asi dokáže představit, o co se jedná, že to není ňáká trapárna při dechové hudbě, ale že to může být i docela slušná divočina ;-) Proto doporučuji video níže.

17.10.2007

ZA PŮLROKU...

Půlroku... za půlroku jsem sem nic nenapsala... za půlroku... za půlroku se poprvé (a naposledy? ;-) ) zúčastníte úžasného výletu na obří multikolobrndě (děkuji Kabelce za tu jedinečnou životní příležitost)... za půlroku Vás stihnout vyhodit ze školy oknem a vy se vrátíte kanalizací... za půlroku v tichosti přejdete, že jste zase o jedno číslo blíže k smrti, a doufáte, že to na vás nikdo nepozná... za půlroku se připojíte k OBČASNÉMU DIVADELNÍMU SOUBORU Studentské unie při Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT a hrajete si/snažíte se hrát si na herce... za půlroku navštívíte Velký taneční večer Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers, na akci se zblázníte do tanečních kreací daného večera, a tak se přihlásíte na kurz swingu... za půlroku se stanete závislý na online hře Travian a vyléčí vás jedině to, že vás to prostě přestane bavit... za půlroku se stihnete zamilovat (rozuměj chytit krátkodobou hormonální úchylku), a to dokonce několikrát... neúspěšně, a to dokonce několikrát (k tomuto "dokonce několikrát" mě napadlo přiřadit tuto fotku, ale došlo mi, že byste si tento špatný vtip nemuseli vyložit správně :-) )...

04.04.2007

BUDOU MI VĚŘIT, ŽE TO BYLO V AFEKTU?

Při první vhodné příležitosti (jako, že jindy si obvykle vyhledává ty nejnevhodnější), co si Pet přečetl minulý spot, mě chytil za velmi citlivá místa, která raději nebudu konkretizovat, a tahal za ně tak dlouho, dokud moje vysokofrekvenční pištění začalo silně vadit i mně samotné. Poté, co jsem na něj vrhla nechápavý výraz s přívlastkem odhodlání k trestnému, velmi brutálnímu činu, se mě lišácky zeptal, jestli si tohle taky dám na blog... Rozhodla jsem se, že ne...

Ale chtěla jsem Vám na něj nabonzovat následující: Nedávno měl Pet narozky, skromně ode mě dostal Inteligentní plastelínu (ostatní prezenty selhaly - ať žije Vltava.cz, která zboží s expediční dobou 24h nedodá ani za měsíc...) a po chvíli testování nadiktovaných vlastností materiálu mi jeho menší kousek nalepil na čelo...
Debilka: ze mě děláš princeznu s inteligentní plastelínou na čele...he heh he... ?
Pet: ne, ti navyšuju inteligenční kvocient.

...

hm

08.02.2007

ON MĚ MLÁTÍ!

"Copak je s tebou?", zeptal se s tak upřímně starostlivým tónem v hlase přitulujíc se k mému nešťastně schoulenému klubíčku, že jsem se dokonce odhodlala i skrze hlasovou a obvyklou psychickou indispozici mu vylít obsah své duše...
Říkám tedy: "Nó,...", a v tu ránu cítím na a posléze i v hlavě šílenou, intenzivní, ochromující bolest. Sice krátce na to lavinu omluv obsahující něco o tom, že se tento incident přihodil opravdu naprosto incidentálně... ale to známe, že jo... ;-)

Na každodenní nakládačku při ranním protahování jsem si už zvykla a přijde mi již trochu fádní, ale musím uznat, že tohle byl opravdu precizní úder s vyladěnou technikou zásahu, výběrem cílového místa i chvíle napadení a spracování oběti.

Byla to prostě jedna z nejpromakanějších ran, kterou mi kdy dal. Je fakt dobrej, to říkám pořád :-)

11.11.2006

Tak poslední měsíc nemám moc času sama pro sebe, je ho opravdu jen pomalu... No a to se teprv ukázalo, které osobní činnosti jsou mi nejpřednější... Pokud Vás zajímá podrobný žebříček oněch činností, tak tu je:

1) Pivo - Přes týden se vracím pozdě večer většinou vyhladovělá a myšlenkově přetížená (nejsem totiž zvyklá myslet a každý drobný požadavek na můj chorý mozek mě maximálně vytěžuje :-) ), takže se vracím k zálibě z velmi raného mládí (prý někdy od tří let) a k připravené večeři od maminky (či svátečně od tatínka) popadám z lednice flašku piva, kterou otvírám elegantně pomocí zubů a zátku flušu na zem, kde se posléze někomu zabodne do nohy... Během jídla si nemohu odpustit ani znamé zvukové efekty zapříčeněné bublinkami... Už to ale došlo daleko, zjistila jsem, že jsem na tom zatracenym pivu zavislá - nedokážu si představit, že bych měla něco jíst a nezapít to tim zlatym patokem, vlastně si i myslím, že bych to nebyla schopná ztrávit :-)

2) Mafia - jistě mnoho z Vás, kteří mě znají trochu více, zaskočilo, že se hra Mafia nachází až na druhém místě :-) Bohužel je to tak... mrhání času virtuálním zabíjením lidí a nelegálního organizovaného zločinu již neprovádím tak často... ale zato intenzivněji >8-]

pak dlouho nic...

stále nic...

a tady to vypadá... že by něco? ->

07.10.2006

Tak poslední rok se mi stává, že se v noci probudim a mám ztuhlý ruce, tzn., že mi prostě nějakou dobu do nich neteče krev kvůli přeležení, proto trochu zdřevěněj. Pár těchto prvních probuzení bylo opravdu šokujících - ony končetiny necejtíte, teda cejtíte, že je necejtíte... z nepříjemného zjištění se z lehu přetransformujete do sedu a pozorujete, jak s sebou ony vaše končetiny neovladatelně práskají vedle vás (něco, jako když se mrtvola vyvalý z rakve). Nevim, jestli někdo z vás ten pocit taky zná, ale je to strašný... Dá se to porovnat s prožitkem, jako kdybyste se podívali do zrcadla a zjistili, že nemáte hlavu... Teď už jsem ale veterán, tuto rutinu již precizně zvládám a během čekání nalévaní se krve do vyprahlých končin mého těla stačím ještě zívat a přemýšlět o tom, co pěkného by se mi mohlo zdát...

Minule jsem psala něco o snech, resp. "že sen je film, který nám promítá podvědomí, čili to, co si ve skutečnosti přejem, ale nevíme o tom". Tak to je pěkná blbost, samozřejmě :-) Není to jen to, co si nevědomě přejem, ale i z čeho máme strach a tak... samo. Protože to, co se mi zdálo dnes, si opravdu nepřeju ani podvědomě... to prostě vim! :-) Ale nebudu se o tom dnešnim snu podrobně rozprávět. Na to byl totiž příliš nechutný...

29.09.2006

Ty brďo! Je toho tolik, co napsat! Ráda bych se zde rozepsala o tom, co mě za poslední dny dostalo nejvíc, a to konkrétně včerejší rozhovor s jedním typem, ale nechci se uchvátit, poněvadž mi došlo, že by mohlo být dobré si na dané téma proklepnout více lidí a zjistit jejich pohled. Následky budou nepředvídatelné, ale co se dá dělat...promiň Míšo... Takže zatim vám nic neprozradim... to bylo inspirující, co? :-)

Ségra si tuhle chtěla najít nějaký věci na netu. Řekla jsem si, že ji ušetřím bádání a čas, i když já sama jím zrovna moc neoplývám. Donesla jsem ji vyhledané informace současně se slovním komentářem a najednou se po tom z její strany spustila lavina takových "prosebopříkazů" (o činnostech, které běžně zvládá sama), co bych ještě měla udělat... No chápete to?! Podáte ji ruku a ona vám ji strčí do mixéru jako nějaké čerstvé ovoce a zeleninu, abyste přístroj druhou rukou uvedli do chodu a po chvíli ji naservírovali osvěžující salát... tak po tom jsem zas spustila já o tom, co všechno ona je... asi by mě tato událost nevytočila natolik, kdybych neměla před zkouškou, která rozhodovala o mém udržení se na škole, ale podstata je stejná (jo jinak mi pan profesor zkoušku dal, sice nevím proč, ale jsem mu vděčná :-) ). Dané téma mi připomnělo existenci mého chorého textového výplodu Znovu to zkus pro ten stejný kus, jehož vznik byl podnícen sice něčím úplně jiným... -> (následujícím tématem).

A to vám panečku byl teda sen... :-) Už nevím kde, ale doslechla jsem se (tuším, že ve škole na přednášce z psychologie), že sen je film, který nám promítá podvědomí, čili to, co si ve skutečnosti přejem, ale nevíme o tom. Naivně jsem se domnívala, že už se má mysl s danou záležitostí vyrovnala, ale dle snu to vypadá, že opak je pravdou. No, tak to teda dík... :-)

08.09.2006

V poslední době se událo pár věcí, který by mě dříve nesmírně vytočily, znervózněly, či vybudily jinou horoucí emoci... namísto toho se dostavuje letmé minimální zachvění čehosi, čemu by se ve větším množství dalo říkat "pocit".
A tak místo pocitu přemýšlím, jestli jsem stále normální, nebo jestli jsem normální až teď, nebo jestli jsem někdy vůbec normální byla... Kdysi jsme se o tomhle tématu bavili s Krajvym ve chvílích našim psychických rozkladů a oba dva jsme se shodli, že je lepší prožívat pocit štěští za cenu toho, že sem tam se dostaví i duševní bolest, než se obrnit a necítít už nic. A to se mi pravě nedobrovolně děje, necejtim skoro vůbec nic... ani zmatenost z aktuální stavu. Hrozná představa, že kdejakej prvok prožívá svoje dění intenzivněji!
... No a zjistila jsem, že když mám voháknutý světlý fusekle (nejlépe bíle), že je to fakt fajn pocit. Přijdu si tak nějak víc kůůůl, elegantně, prostě na úrovni! ;-) Tmavý flusky to je jiná třída..., zvlášť ty s dlouhejma kotníkama!! Vsadim poslední zbytky emocí, že na nich závisí konec světa... :-D
Takže na otázku, zda "černá, nebo bílá", odpovídám, že je to fuck, hlavně, že nějaký ponožky jsou.

26.08.2006

V poslední době jsem zjistila, že mám kreslířské nadání a v této oblasti nesmírný potenciál... Uvolila jsem se a nabízím Vám k náhlednutí má díla v elektronické podobě v nové složce Create -> pic ass o. Važte si toho! Brzy budou mít totiž jako obrazy nevyčíslitelnou hodnotu!

Haha... to je děsná sranda...

Bejt to na mě, v současný chvílí kreslim svůj autoportrét, jak se houpe na šibenici... Ale veřejnost si žádá veselé náměty. Jo správně! - je v tom asociace se životem, ale stejně si toho asi nikdo nevšimne, či nepochopí... a já nechci mluvit přímo... to je pech :-)

Nevšímejte si mě, jsem jen trochu mimo...